I.)
Je třeba si
uvědomit, že na vypínací schopnost má mimo jiné vliv vnitřní odpor jističe. U
malých jmenovitých hodnot (např. 1A) se může pochlubit téměř každý výrobce tím,
že jeho jistič má teoreticky nekonečnou vypínací schopnost. Čím je však vyšší jmenovitý proud, tím méně vnitřní odpor
jističe pomáhá k utlumení zkratového procesu. Zlomová hodnota jmenovitého proudu
je u 25A jističů a naprosto kritická u nejvyšší hodnoty, to je 63A v
charakteristice „D“. Pokud si chtějí odborníci zjistit kvalitu jističe, pak vždy
použijí zmíněné kritické hodnoty (25 A a 63 A). Tam se jasně projeví konstrukce
vypínacího mechanismu, kontaktů, zhášecí komory a dalších.
Zásadní rozdíl mezi jističi od různých výrobců je tedy v dosaženém rozsahu jmenovitých proudů,
kterého dosáhnou při dané vypínací schopnosti (30 kA, 25 kA, 15kA, 10kA, 6kA ...).
Podstatné však je při jakém napětí a zda výrobce neuvádí vysoké vypínací
schopnosti při sériovém zapojení dvou jističů, kde se energie "rozkládá" v poměru
50:50 na každý z nich. Toto se pak často a snadno méně odbornou veřejností
přehlédne a může se tak nabýt dojmu mimořádných parametrů.
II.) Další podstatný rozdíl je v
dosažené normě, podle které má výrobce provedenou certifikaci. V Evropě existují
dvě základní a to:
a) tzv. „průmyslová“ ČSN EN 60947
b) tzv. „domovní“ ČSN EN 60898
Díky nárůstu
použití jističů s 10 kA vypínací schopností se na trhu objevují také jističe,
které této vypínací schopnosti buď vůbec nedosahují nebo dosahují jen díky
ústupkům v jiných parametrech a životnosti.
Údaj o vypínací schopnosti bez
uvedení normy, napětí a dalších souvisejících údajů nemá žádnou vypovídací
schopnost. Je totiž obrovský rozdíl, zda je jistič schopen splňovat podmínky
vypínací schopnosti podle náročnější tzv. „domovní" normy ČSN EN 60898 a nebo
jen podle mírnější „průmyslové" ČSN EN 60947. Podle našeho názoru by měla být
norma uvedená přímo na přístroji.
Normy se ve vztahu k vypínací schopnosti odlišují např. v požadavcích na
časové prodlevy mezi zkraty, na počet zkratů,
které musí jistič vydržet a zůstat nadále funkční.
Domovní norma je přísnější, protože předpokládá
laického uživatele. Vyžaduje např. funkčnost jističe i po 3 po sobě jdoucích
zkratech, kdežto průmyslová povoluje velké prodlevy, během kterých jistič stihne
zchladnout (mnohdy až desítky minut). V praxi to znamená, že pokud v obvodu
nastane krizový zkrat a obsluha se pokusí jistič splňující pouze normu ČSN EN
60947 znovu zapnout, obvykle dojde v lepším případě ke zničení jističe, v horším
ke spečení kontaktů, nepřerušení obvodu, hoření a pravděpodobně i k vysokým
škodám.
Z toho plyne, že norma pro průmysl je mnohem mírnější. Pro řadu lidí se tento
požadavek normy zdá nelogický, ale vychází z chování uživatele po odpojení
okruhu jističem. Uživatel v domácnosti nejčastěji reaguje tak, že se jej pokusí
zapnout jednou, podruhé i potřetí a pak teprve začne hledat příčinu.
Profesionální elektrikář naproti tomu zkusí zapnutí jen jednou a pokud jistič
sám znovu vypne, jde ihned hledat příčinu.
III.) Pozor také na třetí zásadní
odlišnost a to je šířka jističe. Existují jističe s vyšší vypínací schopností,
ale mají 1,5 modulové nebo 2 modulové provedení.